Historie sahá do dávných dob. Maďarský chrt se považuje za jednoho
z nejstarších loveckých psů; už na starověkých vyobrazeních nalézáme
psa velmi podobného. Jeho lovecké dovednosti a schopnosti v něm vězí
hluboko. Díky po tisíce let nezměněnému loveckému stylu se vyvinul
v samostatného loveckého psa s velkou potřebou prostoru. Je schopen dohonit
a skolit prchající kořist – zajíce, lišku, antilopu, jelena, vlka.
Naproti tomu čich není příliš vyvinutý a ani nebylo třeba, nos kvůli
obrovské rychlosti ani nemohl použít. To by ho spíše brzdilo. O to
dokonaleji je ale vyvinut zrak. Pracuje okem. Rychlost psů nahrazovala
střelné zbraně a lovci psy následovali na koních.
Maďaři kočující z Asie do Evropy zřejmě lovili s pomocí chrtů
z východu nebo psů jim příbuzným. Avšak flóra Karpatské kotliny
v době stěhování národů příliš lovu s chrty nepřála. Až ústup
lesů maďarské nížiny opět probudil způsob lovu s chrty. První písemné
záznamy pocházejí z doby Svatého Štěpána. Doba vezíra Árpáda, stejně
jako následující období panování rodu Anjou, přála sokolnictví a hony
s kopovy a chrty; sám Matyás Korvin miloval lov s chrty. Za časů
tureckého obléhání se plemeno mísilo s chrty východního typu. Silnou
genetickou stopu arabských chrtů – žlutou pouštní barvu – si
maďarský chrt zachoval dodnes.
Tento styl lovu s chrty zůstal zachován i po končení turecké
nadvlády, stal se dokonce velmi populárním; hlavně u šlechty. Vlastnictví
maďarského chrta byla otázkou prestiže. Z výhradně loveckého psa se tak
postupně stal oblíbený sportovní pes.
Zlatou érou lovu s chrty v Maďarsku bylo XVIII. a XIX. století, díky
obrovské zásobě divoké zvěře. Toto období trvalo do začátku XX.
století. V té době byl maďarský chrt více a více křížen
s greyhoundem a to dokonce natolik, že na konci již zmíněného XX. století
se čistokrevná populace značně snížila. Proměnila se, ale naštěstí si
zachovala výborný charakter a odolnost. Je sice trochu slabší a rychleji se
unaví, ale rozhodně je obratnější a rychlejší.
Oproti anglickému greyhoundu je maďarský chrt typickým terénním chrtem.
Díky anglomanii, resp. závodnímu duchu, maďarský chrt hodně ztratil ze
svého charakteru a proto chovatelé, kteří chtěli toto plemeno zachránit,
byli postaveni před těžký úkol.
II. světová válka, kromě jiného, zničila i populaci maďarského
chrta. Až do roku1963
bylo plemeno pokládáno za vymizelé. Ale právě v roce 1963 bylo
objeveno několik původních psů a ti dali základ pro obnovení chovu.
A v roce 1966 bylo plemeno FCI uznáno jako samostatné.
Krátká historie chovu ve světě a u nás Prvním státem s hojně
rozšířenou populací maďarského chrta bylo Německo; i dnes je,
samozřejmě kromě Maďarska, největší základnou chovu plemene. Velikou
zásluhu nese pan Siegfrid Bednar. Velká základna chovu je též ve
Švýcarsku, kde plemeno zpopularizoval toto emigrant Piszár Attila, a dále
též v Itálii, Francii a Rakousku.
První import tohoto krásného chrta do České republiky byl uskutečněn
v roce 1989. Fena byla importována z Německa. Tato fenka dala jeden vrh.
Štěňata byla exportována do Německa a Rakouska.
Po dlouhé odmlce byla na jaře 2004 importována dospělá, v rodné zemi
již bonitovaná fena Ószentiváni Ari (chov. Kiss Antal). Fenka je majetkem
Davida Starého a Michela Fostera. Vzhledem k tomu, že rodokmen maďarského
chrta je v zemi původu stále ještě otevřený, byla u nás zanesena do
Registru ČMKJ.
Zpracovali: Michel Foster a David Starý, chovatelská stanice Canis
hungaricus, www.magyar-agar.cz
Použitá literatura: Magyar kutyafajták; Fergeteges örökségünk –
Mészáros Mihály-Farkasházi Miklós
ZEMĚ PŮVODU: Maďarsko
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 06.04.2000
POUŽITÍ: Pes k lovu a štvaní zvěře, lovící zrakem. Přesto však má
pozoruhodně vyvinutý čich. Používá se k dostihům a coursingu, kde se
především osvědčuje na delších tratích. Je velmi dobrý společník a
věrný hlídač.
KLASIFIKACE FCI: skupina 10 chrti
sekce 3 krátkosrstí chrti
Bez zkoušky z výkonu.
KRÁTKÝ NÁSTIN HISTORIE: Maďarský chrt je prapůvodní lovecký pes. Jeho
původ lze vysledovat až do doby dobytí země Maďary. Dokazují to při
vykopávkách nalezené lebeční kosti. Ke zvýšení jeho rychlosti bylo
v 19. století toto plemeno kříženo s různými chrty.
CELKOVÝ ZJEV: Jeho zjev vyzařuje sílu, stavba kostí a osvalení jsou
dobře vyvinuté. Je elegantní.
DŮLEŽITÉ PROPORCE: • Tělesná délka je poněkud větší než výška
v kohoutku. • Délka nosního hřbetu odpovídá zhruba polovině
délky hlavy.
CHOVÁNÍ, CHARAKTER, POVAHA: Neúnavný, vytrvalý, rychlý, otužilý,
odolný. Vynikající na dostizích. Na mnohých tratích je rychlejší než
greyhound. Je zdrženlivý, ale ne bázlivý. Je chytrý, inteligentní a
věrný. Je ostražitý, jeho instinkt, s kterým chrání osoby stejně jako
dům, je výrazný, což ale nevede k agresivitě nebo náchylnosti ke
kousání.
HLAVA: Shora a se strany má tvar klínu s velmi širokou základnu.
MOZKOVNA: Lebka: Přiměřeně silná a široká. Čelo je poměrně
široké. Stop: Výrazný.
OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: poměrně velká, dobře pigmentovaná,
s velkými širokými nosními otvory. Tlama: Silná, podlouhlá, ne moc
zašpičatělá. Pysky: Dobře přiléhající, uzavřené a pigmentované.
Čelisti, zuby: Mohutné silné čelisti, dobře vyvinuté silné zuby
požadovaného zubního vzorce, úplný nůžkový skus. Líce: Mohutné a
svalnaté. Oči: Středně velké, tmavé, ani nevystupující, ani hluboce
uložené. Živý a inteligentní výraz. Uši: Dosti velké, silných tkání.
Středně vysoko nasazené a přiléhající ke krku jako dobře nesené ucho ve
tvaru růže. Při vzrušení postavené. Žádoucí je spíše těžké než
lehké ucho. Trvale vzpříměně nesené uši jsou vadné.
KRK: Středně dlouhý, elegantní, suchý, svalnatý, bez záhybů.
TĚLO: Kohoutek: Dobře vyvinutý, svalnatý, dlouhý. Hřbet: Široký,
rovný, pevný, velmi dobře osvalený. Bedra: Velmi široká, rovná, značně
osvalená. Záď: Široká, lehce spadající se silným svalstvem. Hrudník:
Hrudní koš je hluboký a silně klenutý s dostatečným prostorem pro
mohutné plíce a srdce. Dobře klenutá a daleko dozadu sahající žebra.
Břicho: Lehce vtažené. Ocas: Středně vysoko nasazen, silný, mírně se
zužující a lehce zatočený, dosahující až ke hleznu. Na spodní straně
je pokryt hrubou srstí. V klidu je nesen volně dolů, v pohybu může být
zdvižen až ke hřbetní linii.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: Hrudní končetiny jsou silné a svalnaté. Při pohledu
zepředu a zezadu jsou rovné a rovnoběžné. Plece: Přiměřeně šikmé,
pohyblivé, svalnaté a dlouhé. Nadloktí: Dlouhé, mírně šikmé, svalnatý.
Loketní kloub: Přiléhá elasticky k hrudnímu koši, je pohyblivý,
nevybočující ani dovnitř, ani ven. Předloktí: Dlouhé, rovné se silnou
strukturou kosti a suchým osvalením. Zápěstí: Široké, silné. Nadprstí:
Krátké, kolmé. Přední tlapky: Podlouhlé, poměrně velké. Silné
polštářky, silné a krátce držené drápy.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Všeobecně: pánevní končetiny jsou dobře, ale
nepřemrštěně zaúhlené, silně osvalené, se silnou stavbou kostí. Při
pohledu zezadu jsou rovnoběžné. Stehno: Mohutně osvalené s dlouhými
svaly. Kolenní kloub: Středně zaúhlen, silný, nevybočující ani dovnitř,
ani navenek. Bérce: Dlouhé, se suchým osvalením. Hlezno: Silné, hluboko
postavené. Zadní nadprstí: Při pohledu zezadu v pohybu i v klidu
souběžné. Zadní tlapka: Poměrně velká, poněkud podlouhlá se silnými
polštářky a drápy.
POHYB: Prostorný, pružný v klusu, při pohledu zepředu i zezadu se
končetiny pohybují paralelně.
KŮŽE: Poměrně silná, všude dobře přiléhající, netvořící ani
záhyby, ani lalok.
OSRSTĚNÍ:
Srst: Krátká, hustá, drsná, hladce přiléhající. V zimě se může ve
značném množství tvořit podsada.
Barva: Všechny známé barvy a barevné kombinace chrtů s výjimkou barev
a barevných kombinací uvedených ve vylučujících vadách.
VELIKOST: Ideální kohoutková výška: psi 65 – 70 cm
feny 62 – 67 cm Změřená výška v centimetrech není tak důležitá
jako celková harmonie proporcí.
VADY: Každá odchylka od uvedených bodů se musí posuzovat jako vada,
jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni.
VYLUČUJÍCÍ VADY: • Atypický tvar hlavy. • Předkus, podkus,
zkřížený skus. • Chybějící zub nebo více zubů u řezáků,
špičáků, premolárů 2–4 a molárů 1–2, chybějící více než dvou
PM1; na M3 se nebere zřetel. • Entropium, ektropium. • Barvy modrá,
modrobílá, hnědá, vlčí šeď, stejně jako černá s pálením,
tříbarevnost. • Agresivita.
Poznámka: Psi musí mít dvě zřetelná a normálně vyvinutá varlata
v šourku.