Italský chrtík – pes králů, král psů!
Toto krásné a ušlechtilé plemeno má dlouhou historii, která sahá až
do pátého tisíciletí před naším letopočtem v starověkém Egyptě.
Traduje se, že ho chovala královna Kleopatra. Prý ho darovala Caesarovi, a
tak se tito psíci dostali do Evropy na Apeninský poloostrov a získali
italskou národnost. V průběhu dalších staletí byl italský chrtík psem
šlechticů, můžeme ho najít na řadě obrazů v zámeckých obrazárnách.
Vlny jeho obliby se střídaly. Velkou popularitu zaznamenal v 19. století,
ale i ve dvacátých letech 20. století. Tehdy však byl nepodobný
dnešnímu italáčkovi. Byl záměrně zmenšován a projevily se u něj
veškeré znaky nanismu (trpaslictví), jako je kulatá jablíčková hlava,
vypouklé oči, kratší nohy. Do dnešní podoby byl italáček zrekonstruován
ve 40. letech minulého století a po druhé světové válce. K nám byl
dovezen na konci šedesátých let minulého století a na začátku
sedmdesátých let byly odchovány první české vrhy. Poslední dobou jeho
popularita opět vzrůstá. Jak by ne! Vždy byl úžasně milým a oddaným
společníkem člověka. A proto si zaslouží naši lásku!
Povaha
Italský chrtík je velmi milý, něžný, mazlivý a na člověku hodně
závislý. Proto se z lásky ke svému pánovi dokáže snadno přizpůsobit
životnímu režimu rodiny. Myslím, že v tomto není rozdíl mezi fenkou a
psem. Je trochu tvrdohlavý a velmi podnikavý v hledání cest, jak vás
ošidit a prosadit si svou. Ovšem způsoby, které užívá, jsou tak
legrační a milé, že se na něj nemůžete zlobit. Postupně si vás dokonale
omotá kolem prstu, ale je to docela příjemné otroctví, protože tihle
psíci jsou neuvěřitelně přátelští, jemní a do vás zamilovaní.
Italáček se naučí být poslušný, ale nemůžete od něj čekat
nadrilované povely jako od služebních psů. Mé zkušenosti jsou takové, že
stačí je naučit přivolání, povelu čekej, nesmíš a fuj, eventuelně
ještě sedni (což je velmi efektní). Pro přivolávání používám
s úspěchem piškotovou metodu. Pokud pejsek ví, že máte na vycházce
v zásobě piškoty, bude tento povel vykonávat s nadšením. Navíc ho povel
„dobrůtka“ může odvolat v nějaké vypjaté situaci, kdy na běžné
přivolání nemusí zareagovat.
Připravila: Helena Podaná
ZEMĚ PŮVODU: Itálie
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 30.03.1992.
VYUŽITÍ: Dostihový pes.
KLASIFIKACE F.C.I.: Skupina 10 Chrti.
Sekce 3 Krátkosrstí chrti
Bez pracovních zkoušek.
KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Tento malý italský chrt pochází z malých
plemen chrtů, kteří žili na dvorech faraonů již ve starém Egyptě. Toto
plemeno se dostalo v pátém století před naším letopočtem přes Laconii
(Řecko), kde byl jeho chov doložen řadou obrazů na vázách a nádobách na
nápoje, až do Itálie. Svého největšího rozšíření se dočkalo
v dobách renesance na dvorech šlechty. Italské chrtíky nacházíme
nezřídka na malbách největších italských a zahraničních mistrů.
CELKOVÝ VZHLED: pes podlouhlých linií a čtvercového rámce; jeho postava
připomíná greyhounda nebo sloughi v malém. Lze ho směle označit za
ukázku graciéznosti a ušlechtilosti.
DŮLEŽITÉ PROPORCE: Délka jeho trupu odpovídá kohoutkové výšce nebo
je o něco menší. Délka mozkovny odpovídá polovině celkové délky hlavy.
Délka hlavy může dosahovat až 40% kohoutkové výšky.
CHOVÁNÍ / TEMPERAMENT: Zdrženlivá, něžná, ovladatelná.
HLAVA: podlouhlého tvaru a užší; délka hlavy může dosahovat až 40%
kohoutkové výšky.
LEBEČNÍ PARTIE: Mozkovna: Plochá lebka s paralelními liniemi mozkovny a
hřbetu nosu. Délka mozkovny odpovídá polovině celkové délky hlavy. Oblast
pod očima je dobře formována. Stop: prohlubeň mezi čelem a nosem je jen
velmi málo vyznačena.
OBLIČEJOVÁ PARTIE: Nosní houba: tmavá, přednost se dává černé
barvě, s dobře otevřenými nozdrami. Tlama: Špičatá. Pysky: Tenké a
dobře přiléhající k čelistem. Okraje pysků velmi tmavě pigmentovány.
Čelisti / zuby: podlouhlé, se řezáky řazenými do korunky, zuby v poměru
k velikosti psa silné. Zuby zdravé a kompletní, kolmo vsazené do čelistí;
nůžkový skus. Líce: Suché. Oči: velké a výrazné; oční bulvy nejsou
zasazeny příliš hluboko, ani nevystupují. Duhovka tmavá, okraje víček
pigmentované. Uši: Nasazeny velmi vysoko, s jemnou chrupavkou. Složené a
neseny dozadu nk šíji nebo horní části krku (růžicové ucho). Při
vzbuzené pozornosti se ucho v nasazení vztyčí a boltec stojí střechovitě
ke straně, což je poloha označovaná také jako motýlí ucho nebo ucho do
vrtule.
KRK: Profil : Horní linie probíhá v lehkém oblouku a u kořene krku je
přerušena kohoutkem. Délka : Odpovídá délce hlavy. Tvar : Komolý kužel,
dobře osvalený. Kůže: Suchá a bez laloku. TRUP: Jeho délka odpovídá
kohoutkové výšce nebo je o něco menší. Horní linie: Rovný profil
s klenutou bederní partií. Zakřivení beder harmonicky přechází v záď.
Kohoutek: Dosti dobře definován. Hřbet: Rovný, dobře osvalený. Záď:
Silně spadající, široká a svalnatá. Hrudník: Štíhlý, hluboký,
dosahující až k loktům.
OCAS: Nízko nasazený; již u kořene je tenký a ke špičce se výrazně
zužuje. V první polovině nesený nízko a rovně, ve druhé polovině se
zakřivuje. Protažený mezi stehny a vytažený vzhůru směrem k horní linii
by měl mírně přesahovat úroveň kyčelní kosti. Pokrytý
krátkou srstí.
KONČETINY:
HRUDNÍ KONČETINY: Celkově rovné a svisle postavené, suché osvalení.
Plece: Velmi mírně s výrazným vystupujícím, suchým a dobře vyvinutým
osvalením. Nadloktí: Ramena s velmi otevřeným úhlem mezi lopatkou a
pažní kostí a rovnoběžná se střední rovinou trupu. Lokty: nevytáčejí
se dovnitř ani ven. Předloktí: Délka končetiny mezi loktem a podložkou
poněkud přesahuje délku mezi loktem a kohoutkem; velmi jemná stavba kostí;
při pohledu ze strany i zepředu je předloktí postaveno zcela svisle.
Zápěstí: Postaveno v prodloužení svislice předloktí; při pohledu ze
strany poněkud skloněné. Tlapky hrudních končetin: Téměř oválného
tvaru, malé s klenutými a dobře uzavřenými prsty. Polštářky
pigmentované. Drápy černé nebo tmavé podle barvy srsti tlapy, na níž je
přípustný bílý znak.
PÁNEVNÍ KONČETINY: Při pohledu zezadu jsou pánevní končetiny dokonale
rovné a rovnoběžné. Stehna: Dlouhá, suchá, ne příliš těžká, s velmi
výrazným osvalením. Bérce: Velmi šikmé, s jemnou stavbou kostí a dobře
vyjádřenou rýhou mezi svaly lýtka. Pata a nárt : Leží na kolmici
spuštěné k zemi ze sedacích hrbolů. Tlapky pánevních končetin: méně
oválné než u hrudních končetin, klenuté a sevřené prsty; polštářky a
drápy pigmentované jako u tlap hrudních končetin.
CHODY / POHYB: pružný, harmonický, ne s vysokou akcí. Rychlý cval se
silným odrazem.
KŮŽE: Jemná a na celém těle dobře přilehlá s výjimkou loktů, kde
je poněkud méně napnutá.
OSRSTĚNÍ
SRST: Osrstění je na celém těle krátké a jemné, žádný náznak
třásní.
BARVA: Jednobarevná černá, šedá, břidlicová, žlutá (italsky:
izabel), ve všech možných odstínech. Bílá se toleruje pouze na hrudi a
tlapkách
VELIKOST A HMOTNOST: Výška v kohoutku: Psi a feny od 32 do 38 cm.
Hmotnost: Psi a feny: nejvýše 5 kg
VADY: Jakákoliv odchylka od výše jmenovaných bodů se musí posuzovat
jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru k jejímu stupni
závažnosti. • Trvalý mimochod. • Taneční krok s vysokou akcí
končetin.
DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY:
• Agresivní nebo přehnaně plachá povaha. • Silně divergující nebo
konvergující linie mozkovny a tlamy. • Nosní houba zcela nebo částečně
nepigmentována. • Hřbet nosu konvexně nebo konkávně prohnutý. • Podkus
nebo předkus. • Oči různých barev; celková depigmentace okrajů očních
víček. • Ocas nesený nad hřbetem; vrozená nebo získaná ztráta ocasu
nebo zkrácený ocas. • Paspárky. • Vícebarevná srst; bílá jinde než
na hrudi a tlapkách, jak je uvedeno výše. • Velikost pod 32 cm nebo přes
38 cm – u psů i u fen.
Diskvalifikován musí být každý pes, u kterého se zřetelně projevují
fyzické abnormality nebo poruchy chování.